Většině lidí je znám fakt, že slovo hipoterapie vzniklo složením slov HIPPOS (řecky KŮŇ) a THERAPY (terapie). Hipoterapie tedy využívá komplexní léčebné působení koní.

Termín hipoterapie se však dostal do společenského povědomí coby metoda fyzioterapeutická, využívající k pozitivnímu působení na člověka primárně koňský pohyb, sekundárně pak také tělesné teplo zvířete. Přestože kůň se v rámci hipoterapie nejčastěji stává nástrojem ke zlepšení motorických funkcí, jakousi přidanou hodnotu či bonus tvoří navíc kladný vliv na lidskou psychiku, a to skrze přírodní prostředí, v němž se koně nacházejí, a skrze spolupráci a splynutí člověka s tímto úžasným živým tvorem.

Pohádková hipoterapie rovněž naplňuje význam všech slov, z nichž se název skládá. I v tomto případě se jedná o určitý druh terapie využívající k dosažení svého cíle koně. A zároveň vyprávění, která nemají daleko k pohádce, přestože základ tvoří skutečné příběhy skutečných koňských hrdinů.

Tentokrát však nejde ani tak o tělo, jako o duši. Ve spojení s uměleckou literaturou a zároveň až dokumentárním fotografickým základem tu pojem hipoterapie nabývá dalšího, nového významu a rozměru.

Literatura má totiž na rozdíl od fyzioterapie funkci vzdělávací, poznávací a naučnou a v neposlední řadě také výchovnou, jelikož pomáhá vytvářet morální i estetické hodnoty. A na co rozhodně nelze zapomenout, je význam literatury v oblasti zábavy, pobavení a uvolnění, které s sebou přináší.

Všechno výše zmíněné pak platí dvojnásob v případě dětských čtenářů, kteří jsou cílovou skupinou tohoto projektu. Děti hned několika věkových kategorií jednotlivé příběhy varují před různými druhy nástrah a nebezpečí, která na ně v běžném životě možná číhají, a mají v sobě jasnou ambici povzbudit a motivovat děti k zvládnutí náročnějších situací daných návštěvou lékaře, pobytem v nemocnici, nutným lékařským vyšetřením či nepříjemným stavem nemoci a podobně.

V osmi kapitolách knížky plné fotek krásných koní najdou malí čtenáři možnost ztotožnit se s dětskými hrdiny, jimiž jsou holčička a chlapeček dospívající na stránkách povídek od věku zhruba tří roků života až do školních let. Takže i jednotlivá povídání o koních a jejich problémech se svou závažností pomalu stupňují tak, aby nejprve byla srozumitelná a snad i trochu nápomocná dětem ještě předškolním, a později aby naopak dokázala zaujmout i starší děti, které si již dovedou číst samy, a jsou tím pádem daleko náročnějšími a kritičtějšími čtenáři.

Byť se některé fotografie mohou zdát poněkud drsné a pohled na ně nemusí být všem příjemný, jedná se o realitu života, která má rovněž svou výpovědní hodnotu. Ukázky opravdových ran nebo symptomů nemoci však kompenzuje snová a laskavá atmosféra celé knihy, přírodní prostředí, v němž se děj odehrává, a celkově pozitivní vyznění dodávající naději, že i zlé okamžiky v životě se mohou přehnat jako bouřkové mraky a jednou po nich zůstane jen trochu tísnivá vzpomínka.

 

Děj knihy

Samozřejmě není žádoucí ani pro autorky, ani pro budoucí čtenáře vyzrazovat plně, o čem kniha je. Nicméně z informací obsažených v jednotlivých záložkách těchto webových stránek by již mělo být tak trochu zřejmé, v čem takzvaně spočívá jádro pudla aneb v čem je zakopaný pes.

Přestože se dějem více či méně rychle mihnou celkem čtyři psi, ani jeden není pudl a ani jednoho naštěstí není třeba zakopat. Navíc nejde přece o knihu o psech, ale o koních. ?

Holčička Žofinka by si nicméně pejska hrozně přála. Její touha po psovi však čelí hned několika překážkám. Bude mít nakonec Žofka psa? To se nechte překvapit

Žofinka je ještě hodně malé děvčátko, řekněme zhruba tříleté, když se poprvé setká s moudrou a milou vlaštovičkou. Ptáček od té doby Žofku navštěvuje pokaždé, když potřebuje jeho pomoc. Ať už se objeví vážná a nepříjemná životní situace, nebo jen banální problém patřičně zveličený optikou malého dítěte. Vlaštovka se tedy stává jakýmsi Žofinčiným průvodcem dětským světem s jeho trápeními a řadou zvídavých otázek.

Ptáček Žofince povídá vždy jeden skutečný příběh o koni, který byl vystaven podobným potížím, jaké v tu chvíli řeší Žofinka. To holčičce pomáhá se s nelehkou situací vyrovnat, nebo jenom pochopit něco, co ji zajímá.

Díky vlaštovce se Žofinka dostává i do míst, kde se cítí sama sebou. Do stáje plné koníků, o nichž jí vlaštovka vypráví. A za klukem, který rozumí jejím starostem. Za stejně starým Davídkem, majitelem pejska Džemíka.